Remembrance Day 2014

Momentálně probíhá přesun blogu na novou adresu, takže kdybyste někde četli ten samý článek, bude to na druhém blogu. A  proč blog přesouvám? Chtěla bych ho psát i v angličtině a víc se zaměřit na život v Londýně, prostě totálně změnit koncept. Jakmile bude vypadat alespoň trochu k světu, dám vědět :)

Soboty a neděle jsou mé nejoblíbenější dny, protože si většinou můžu vstávat, kdy chci, tenhle víkend jsem si bohužel nepřispala ani jednou. V sobotu kvůli dopolednímu hlídání a v neděli kvůli malému výletu. Cíl byl jasný - vidět královnu!

Druhá neděle v listopadu totiž ve Velké Británii každoročně připadá na tzv. Remembrance Sunday, Den vzpomínek. Jde o den, který má připomenout přínos vojáků a civilistů Velké Británie a Commonwealthu za druhé světové války a při pozdějších konfliktech. Je to vlastně něco jako "předoslava" Dne veteránů, který v kalendáři najdete pod 11. listopadem, dnem, kdy bylo podepsáno příměří mezi Spojenci  a Německem, čímž byla ukončena 1. světová válka. Symbolem je červený květ vlčího máku, který má původ v básni od Johna McCrae, kanadského chirurga sloužího na západní frontě. Stejně jako vlčí mák, i jeho báseň se stala symbolem, který zná snad celý svět. Vzpomínám si, že i my na gymplu jsme si pouštěli zhudebněnou verzi, při které se mi mimochodem vždycky chce strašně brečet. 

 

Takže jsem se v neděli ráno, vyzbrojena připínacím vlčím mákem, vydala směrem na Westminster, kde probíhala ceremonie, při které stovky vojáků a veteránů pochodují ulicí Whitehall ke Kenotafu (Cenotaph), kde pokládají věnce tvořené květy vlčího máku. V 11 hodin jsou drženy 2 minuty ticha, začátek a konec je označen salvou z děla. Účastní se i královská rodina, možná proto je tento den tak populární. Každý chce totiž spatřit královnu! A když říkám každý, myslím tím snad celý Londýn, protože tolik lidí pohromadě jsem snad ještě neviděla. Neviděla jsem vlastně ani průvod, natož královnu :D. I tak to byl ale úžasný zážitek, ten pocit, když jste mezi deseti tisíci lidmi, které spojuje jedna věc - vlčí mák na kabátě, je k nezaplacení.

V průběhu ceremonie mi přišla SMS od mé host mum, která mě ale docela zchladila - čekala návštěvu a já dala kuře, které chtěla péct, do mrazáku :D. Její SMS začínala slovy "You doughnut!", což mi přišlo vážně vtipný, zbytek zprávy už ale moc k smíchu nebyl. Host mum je docela nerv, domů jsem pak šla se srdcem v kalhotách, naštěstí to ale nebylo tak hrozný, za těch pár hodin se stačila uklidnit :D. A já byla bohatší o jednu kreativní "nadávku"!

Nevím proč, ale vždycky, když někam jdu, tak mě oslovují samí důchodci. Stáli jsme s kamarádkou vysoko na okně, abychom viděli aspoň ždibíček, a najednou přijde nějaký děda a ptá se na něco. Vůbec jsem mu nerozumněla, tak jsem se teda sehnula, aby mi to zopakoval..."You have a Gurkha hat?" Jen mi chtěl říct, že můj klobouk vypadá jako ten, který nosili Gurkhové (na fotce socha Gurkha vojáka před ministerstvem obrany v Londýně). Byla jsem prostě stylová!

A když už jsem byla ve Westminsteru, pěkně jsem si ho s kamarádkou prošla. Jsem tady přes 2 měsíce, ale ještě jsem se tam sama nedostala. Takže jsem si jako každý turista vyfotila London Eye, Big Ben, Westminster, Temži, nakoupila pár pohledů za absolutně bezkonkurenční cenu 10p/1ks, pokochala se pouličními umělci, živými sochami a naprosto úžasným bazarem knih a spokojená jela domů :).