eBay: Tartanová šála

Jeden z "must-have" kousků tohoto podzimu/zimy - tartanová šála! Vidím je všude, a i když grunge styl miluju, dlouho jsem váhala, jestli si mám taky nějakou pořídit, když ji má každá druhá...Ale potom jsem na eBay objevila tuhle krásku a musela ji mít! :) Na obrázku prodejce vypadala vážně skvěle, teple, ne jako ty šálky v obchodech. Všichni ale víme, že obrázky prodejců na eBay občas nemají s realitou nic společného, a tak jsem se trochu bála, co přijde. Mé obavy však byly zbytečné - šálu řadím mezi mých top 10 kousků z eBay tohoto roku!

Kup zde!

US $10.41

Doba doručení do UK: 10 dní

 

 Foto prodejce

Realita

 Detail zakončení

Sue Townsend: The Woman, who Went to Bed for a Year

Sue Townsend:  

The Woman who Went to Bed for a Year/Žena, která si šla lehnout a rok nevstala

Tahle knížka vlastně odstartovala mou zběsilou jízdu po charity shopech, byla totiž mým prvním úlovkem. Abych pravdu řekla, nikdy předtím jsem o knížce neslyšela, ale jméno Sue Townsend je docela známé a z vlastní zkušenosti vím, že když nějaký příběh začíná "Žena/muž, která/ý...", bývá to docela zajímavé a vtipné čtení. Ani tato kniha nezklamala, zajímavá byla dost.

Eva Beaver, pohledná a inteligentní matka dvojčat, která právě začala první rok na univerzitě, má krátce před padesátkou a po odchodu dětíuvědomí, že 17 let byla jen služkou. Starala se o děti, nadprůměrně inteligentní, avšak poněkud asociální jedince, kteří to vše pravděpodobně podědili po otci, astronomu Brianovi, starala se i o něj, starala se o dům, starala se o všechno. Takže si jednoho dne řekla "DOST", vlezla si do postele a rok v ní zůstala.

Musím říct, že knížka v některých místech zavání absurditou, ale možná právě to ji dělá tak zajímavou. Je fajn, že celý příběh není jen o tom, jak Eva leží v posteli, přemýšlí a přijímá návštěvy. Autorka do něj totiž přimíchala několik neobyčejných postaviček, které knížku posouvají o několik levelů výše. A ač se celý příběh může zdát přitažený za vlasy, vnímavý čtenář zjistí, že hlavní hrdinka se zas tak neliší od tisíců žen po celém světě, jen si prostě vybrala jedinečnou cestu, jak se se vším vypořádat.

Co vlastně ale celý rok v posteli dělala? Jak na tom byla s jídlem a ostatními potřebami? Je možné si najít "chlapa", když 24/7 ležíte v posteli? Proč si lidé myslí, že je svatá? Co se stalo, když jednoho dne stála u dveří milenka jejího manžela? A kdo, do háje, je ta ulhaná holka, co přijela s dvojčaty na Vánoce? SPOILERY!

Hodnocení: 8/10

Zajímavá knížka, která se ale asi nebude líbit každému. Někdo ji v půlce prohodí oknem, pro někoho se stane srdeční záležitostí. Holt britský humor Sue Townsendové není pro každého!

Remembrance Day 2014

Momentálně probíhá přesun blogu na novou adresu, takže kdybyste někde četli ten samý článek, bude to na druhém blogu. A  proč blog přesouvám? Chtěla bych ho psát i v angličtině a víc se zaměřit na život v Londýně, prostě totálně změnit koncept. Jakmile bude vypadat alespoň trochu k světu, dám vědět :)

Soboty a neděle jsou mé nejoblíbenější dny, protože si většinou můžu vstávat, kdy chci, tenhle víkend jsem si bohužel nepřispala ani jednou. V sobotu kvůli dopolednímu hlídání a v neděli kvůli malému výletu. Cíl byl jasný - vidět královnu!

Druhá neděle v listopadu totiž ve Velké Británii každoročně připadá na tzv. Remembrance Sunday, Den vzpomínek. Jde o den, který má připomenout přínos vojáků a civilistů Velké Británie a Commonwealthu za druhé světové války a při pozdějších konfliktech. Je to vlastně něco jako "předoslava" Dne veteránů, který v kalendáři najdete pod 11. listopadem, dnem, kdy bylo podepsáno příměří mezi Spojenci  a Německem, čímž byla ukončena 1. světová válka. Symbolem je červený květ vlčího máku, který má původ v básni od Johna McCrae, kanadského chirurga sloužího na západní frontě. Stejně jako vlčí mák, i jeho báseň se stala symbolem, který zná snad celý svět. Vzpomínám si, že i my na gymplu jsme si pouštěli zhudebněnou verzi, při které se mi mimochodem vždycky chce strašně brečet. 

 

Takže jsem se v neděli ráno, vyzbrojena připínacím vlčím mákem, vydala směrem na Westminster, kde probíhala ceremonie, při které stovky vojáků a veteránů pochodují ulicí Whitehall ke Kenotafu (Cenotaph), kde pokládají věnce tvořené květy vlčího máku. V 11 hodin jsou drženy 2 minuty ticha, začátek a konec je označen salvou z děla. Účastní se i královská rodina, možná proto je tento den tak populární. Každý chce totiž spatřit královnu! A když říkám každý, myslím tím snad celý Londýn, protože tolik lidí pohromadě jsem snad ještě neviděla. Neviděla jsem vlastně ani průvod, natož královnu :D. I tak to byl ale úžasný zážitek, ten pocit, když jste mezi deseti tisíci lidmi, které spojuje jedna věc - vlčí mák na kabátě, je k nezaplacení.

V průběhu ceremonie mi přišla SMS od mé host mum, která mě ale docela zchladila - čekala návštěvu a já dala kuře, které chtěla péct, do mrazáku :D. Její SMS začínala slovy "You doughnut!", což mi přišlo vážně vtipný, zbytek zprávy už ale moc k smíchu nebyl. Host mum je docela nerv, domů jsem pak šla se srdcem v kalhotách, naštěstí to ale nebylo tak hrozný, za těch pár hodin se stačila uklidnit :D. A já byla bohatší o jednu kreativní "nadávku"!

Nevím proč, ale vždycky, když někam jdu, tak mě oslovují samí důchodci. Stáli jsme s kamarádkou vysoko na okně, abychom viděli aspoň ždibíček, a najednou přijde nějaký děda a ptá se na něco. Vůbec jsem mu nerozumněla, tak jsem se teda sehnula, aby mi to zopakoval..."You have a Gurkha hat?" Jen mi chtěl říct, že můj klobouk vypadá jako ten, který nosili Gurkhové (na fotce socha Gurkha vojáka před ministerstvem obrany v Londýně). Byla jsem prostě stylová!

A když už jsem byla ve Westminsteru, pěkně jsem si ho s kamarádkou prošla. Jsem tady přes 2 měsíce, ale ještě jsem se tam sama nedostala. Takže jsem si jako každý turista vyfotila London Eye, Big Ben, Westminster, Temži, nakoupila pár pohledů za absolutně bezkonkurenční cenu 10p/1ks, pokochala se pouličními umělci, živými sochami a naprosto úžasným bazarem knih a spokojená jela domů :).